Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Zelená Hora u Nepomuka se stala místem konání srazu nadšenců a příznivců starších vozů Citroën
Tradiční Jarní koulení se tento rok uskutečnilo na nádvoří dominanty nad městem Nepomuk okresu Plzeň-jih. Zámek Zelená Hora, známý většině historikům, čtenářům spisovatele Švadrlíka z Černých baronů či jeho filmové podoby, v neposlední řadě pak i fanouškům rockových koncertů pořádaných v jeho podzámčí, se stal v sobotu dopoledne centrem příznivců hydraulických vozů značky Citroën.
Akce pořádaná Františkem Křižanem s týmem spoluorganizátorů měla příchuť, kromě výfukových zplodin jasně daného typu vozidel, i 50. výročí výrobní řady Citroën CX, což se odrazilo i v předem limitovaném počtu dorazivších funkčních exponátů. Součástí setkání nebylo jen pochlubiti se se svým plechovým mazlíčkem, ale bylo hlavně o setkávání, povídání a pohodové atmosféře, i když v trošku ubrečeném počasí.
Čtyřicet strojů zaparkovaných na nádvoří a necelá stovka registrovaných účastníků – perfektní výsledek dobře odvedené pořadatelské činnosti.
Pro přehled přidávám vzpomínku ročníku 2022 na hradě Švihov (odkaz) a na ročník 2023 v zahradách kláštera Chotěšov (odkaz).
První díl srazu by se nechal popsat jako příjezdy a parkování avizovaných jezdců. Povídání, prohlížení vozového parku a registrace u pořadatelského stolku probíhaly hned po otevření vstupní brány na příjezdovou cestu do zámku a zaparkování automobilů dle instrukcí organizátorů.
O slovo se v tento předobědní čas přihlásil František Křižan – po přivítání zazněla slova o samotném programu akce včetně možnosti prohlídky vnitřních prostor okolních budov.
Jedním z vrcholů motosrazu bylo určitě skupinové fotografování kompletního osazenstva zámeckého nádvoří. Kromě statického snímku bude jistě zveřejněné i video, pořízené všude přítomným dronem.
Poté se zájemci mohli stát součástí skupiny procházející interiéry zámku s komentovaným doprovodem. Při ní jsme se dozvěděli dosti o dlouhé historii, ale i o událostech poznamenávající postupnou devastaci zámku za různých režimů. Nechyběla slova o současné rekonstrukci a vize do let budoucích.
Součástí balíčků registrovaných účastníků byla i mapa spanilé jízdy. Vrásky jezdcům přinesly dvě varianty trasy, pokaždé však se stejným cílem v obci Přetín. Nedílnou součástí vypsaného startlistu byl stav kilometrů, který se v cíli znovu zkontroloval a osádka s nejdelší najetou tratí byla odměněna Zlatým bludišťákem.
Nejelo se na čas, jelo se hlavně na dodržování pravidel silničního provozu a s plněním úkolů na předem připravených zastávkách. Jako příklad uvedu couvání na přesnost – bylo nutné dostati zadní část vozu co nejblíže k postavenému kuželu. V mnoha případech snadné, v mnoha případech složité… Přes všechny nesnáze soutěžních nástrah viděla cílovou pásku drtivá část jezdců a akce se tím zařadila k těm úspěšným svého druhu.
