Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Mistrovství České republiky v kosení otav
Srpen, léto, prázdniny a seno. Spousta z nás dříve narozených má v paměti sečení trávy na zahradách či loukách, poté sušení a metání na odr, aby seno vydrželo na zimní měsíce. Právě tyhle vzpomínky evokoval pohled na scházející se sekáče hrdě nesoucí si kosy na ramenou. Někde byla vidět klasika léty poznamenaná, nechyběly tu však ani vícečetné kousky s různými délkami ostří.
Louka pod obcí se plnila auty, hosty a hlavně samotnými aktéry soutěže, která nesla punc mezinárodního významu. Slováci, několik občanů z Ukrajiny, početný tým ze Slovinska a samozřejmě čeští zástupci ze všech koutů naší vlasti.
Pro hosty bylo připravené bohaté občerstvení – od nápojů alko či nealko, klobásky a dokonce i pečené prasátko. Z nedalekého Čížkova přivezli prodejci zboží ze Zahradnictví, ke koupi tu byly i výrobky z kovářské výhně. S myšlenkou – kdo si hraje, nezlobí, tu stál přístřešek s hracím koutem pro děti, které mohly využít i prolézačky sestavené ze zemědělských produktů. Jízda na koni či ve volském potahu byly bonusem každému, kdo si je chtěl užít. A ještě jedna poznámka – na večerní tancovačku tu připravovali aparaturu muzikanti z kapely Avengers.
A pak tu máme hlavního pořadatele, kterým bylo Zemědělské družstvo Železný Újezd. Díky němu se tato akce mohla uskutečnit v takovém rozsahu, který je srovnatelný se zahraničními podniky.
Celým odpolednem nás s mikrofonem provázel pan Z. Tomášek, mnohým známý jako prezident recesistické Republiky Čížkov. Jeho komentáře měly hlavu i patu - bylo znát, že tématice rozumí a nebál se jít v některých detailech do hluboké historie.
Železný sekáč není pouze o závodění samotném, ale je to forma přátelství, poznávání, seznamování. To bylo vidět na přípravách nástrojů. Nářadí, brousky a samotné nasazení kosy na kosiště byly v některých případech obřady bedlivě pozorované okolím.
Soutěžilo se ve třech kategoriích – ženy, muži profesionálové a muži amatéři. Každý si vylosoval číslo s políčkem a společné foto ukončilo klid před bouří. Ženy nastoupily v první směně po třech účastnicích. Důvod byl jasný – bezpečnost a možnost pro diváky povzbuzovat svou favoritku.
Obě tyto kategorie jsem zařadil do jedné galerie, neboť jsem se nedostal k zatím tajným průběžným výsledkům a poznámkový blok jsem s sebou neměl. Opět se závodilo na políčkách 3 x 5m ve tříčlenných směnách.
Techniky byly různé – od klasického řádkování přes protisměrné sečení k málo používanému obsekávání po obvodu. Hecování a mnohdy hlasité povzbuzování dodávalo sekáčům pod spalujícími paprsky sílu a chuť trumfnout své kolegy.
Každý ze závodníků měl svojí záhumenku posekanou a profesionály čekalo další losování. Ve druhém kole bylo úkolem zdolat otavu na ploše 9 x 3m. Při vyhodnocení časy obou kol pořadatelé sečetli a zveřejnili vítěze jak u profesionálů, tak v ostatních kategoriích, které jeli pouze jedno kolo. My jsme se rozloučili přesně po ukončení první části a druhé losování jsme již neviděli.
