Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Malý report z veliké události
V sobotu nastal den D a naše Martina se vydala na zcela novou cestu životem, na cestu s Jindřichem ve svazku manželském. Svatba nebyla nic nepředpokládaného, ba naopak. Již dlouhý čas si vše plánovali, jezdili na různé zkoušky šatů, účesů, vybírali prstýnky, dort, svatební menu… Vše vyvrcholilo tento víkend a s dovolením novomanželů Michálkových si dovolím udělat krátký report z veškerého dění spojeného s tímto slavnostním dnem našich rodin.
V pátek večer jsme vyrazili do Železného Újezda. Tentokrát ne na bigbítovou akci, ale na sál hostince Pod rozhlednou, kde se bude odehrávat svatební veselí po obřadě ve Lnářích. Provozovatel Honza Moravec tu na sále připravil stoly a na nás bylo je vyzdobit dle představ budoucích oslavenců. Martina neponechala nic náhodě a vše se sestrou Michaelou pečlivě naplánovaly. Potřebné věci měly holky připravené, proto stačilo „jen“ aranžovat, zdobit a před desátou večerní jsme mohli s klidným svědomím odjet si na chvilku odpočinout.
V ranním shonu jsem odvezl brzy ráno Ilonku ke kadeřnici a chvilku čekání jsem využil k pořízení několika snímků příprav budoucího ženicha Jindry.
Z Nepomuka pro Ilonku a rychle do Chanovic. Martina právě podstupovala malování, česání a hlavně oblékání do svatebních šatů.
S napětím jsme vyhlíželi příjezd nahlášené kolony, ve kterém měly dominovat hasičská auta. Je pravda, že nežli jsme motorizovanou skupinu spatřili, zvukový doprovod je daleko předstihl a pohyby záclon v sousedních domech dokazovaly, že kolona zamířila správným směrem. Kromě vozidel osobních a velkých požárních, se asi nejvíce vyjímal stařičký nákladní Mercedes patřící do výbavy nepomuckých požárníků. A pravdou také je, že nastartovat tohoto veterána dalo partě nadšenců pořádně zabrat. Chvilka povídání, něco na kuráž a byl nejvyšší čas vyrazit směr Lnáře.
Během cesty ke lnářskému oltáři došlo k tradičnímu zatahování, přesto jsme na parkoviště u zámku dorazili včas. Chvíle před oficiálním ceremoniálem jsme všichni využili ke střídavému fotografování skupinek či momentek. Prim tu samozřejmě měla paní fotografka a snímky ode mne jsou spíše na dokreslení. Poté nastala hodina H, minuta M a vteřina V. Asistentka nás odvedla do zámeckých komnat, odkud jsme dle svatebního protokolu vyšli před oddávající. Z pochopitelných důvodů tu ode mne žádné foto není, ale Jindra s Martinou se jistě rádi pochlubí snímky od profesionálky.
Oficiální část svatebního dne dopadla na jedničku – v obřadní síni zaznělo dvakrát ANO. Plánovanému fotografování v udržovaném parku počasí přálo, takže několik minut po výměně prstýnků jsme se v plném počtu připravovali na digitální zaznamenání příchodu manželského páru, který ze zámeckých dveří musel projít uličkou mezi svatebčany. Nebyli by to ti správní hasiči, kdyby si pro novomanžele nepřipravili nějaké překvapení. Již překročení pomyslné čáry ze svobodného života bylo dosti drahé. A to nemluvím o společném přeříznutí polena a hašení imitace požáru. Časově náročné aktivity nás nakonec přeci jen dostaly k automobilům. Bohužel, starý dobrý Mercedes ne a ne chytit. Sliboval, kouřil, ale nenaskočil. Nepomohlo ani dolití chladicí kapaliny, proto přišla na pořad dne tažná tyč. No, nevím, kdo ze ženáčů se může pochlubit takovou originalitou, že by jel z obřadu v nákladním automobilu na tyči!
Cesta dlouhé kolony limitovaná rychlostí taženého vozu se nepatrně protáhla, proto se v Újezdě chviličku čekalo na příchod všech hostů. Poté se již zaznamenával objektivy kamer a fotoaparátů příchod oslavenců a přivítání šéfem zmíněného hostince Pod rozhlednou – Honzou Moravcem. Přípitek a úklid střepů z rozbitého talíře byly první zkouškou manželské souhry. Obstáli na podtrženou a nás již čekaly příjemné chvíle ve vyzdobeném sále.
V čele stolů do U před novomanžely byl k nepřehlédnutí svatební dort, opravdu nádherný, ozdobený čerstvým ovocem a s předstihem mohu říci, že velice dobrý. Jako první jsme si dali knedlíčkovou polévku, kterou si Jindra s Martinou mohli vychutnat pouze jednou lžící. Opečené brambory s kuřecím prsním steakem a zapečeným sýrem byly hlavním chodem. Mohu říci, že si Honza s kuchaři a kuchařkami nechal záležet. Moc jsem si pochutnal a při pohledu okolo jsem neviděl negativní reakce na roznášené jídlo. Poté si musel ženich dvakrát vykoupit místo u nevěsty – pokaždé mu tam někdo sedl a nechtěl ho pustit. Zlatý hřeb této části odpoledne spočíval v krájení svatebního dortu. Rukou společnou se toho manželé ujali a dort šel takřka na dračku.
V těchto chvílích se již začali scházet kamarádi a kamarádky na plánovaný raut. Neodmyslitelnou součástí svateb bývá živá muzika, což platilo i dnes. Oslavenci vybrali dobře a kapela Minimax parádně zahrála pro všechny věkové kategorie, modernější a rychlejší songy však naštěstí převládaly. Během večera muzikanti tak nějak zapadli mezi nás ostatní, čímž podtrhli dobrou náladu a všeobecné svatební veselí.
Svatební kytice, k tomuto účelu extra vázaná, změnila majitelku v dlouhé řadě svobodných dívek celkem rychle a bez velkých strkanic. Další svatební zvyk – dražba střevíčku na sebe nenechal dlouho čekat. Jako dražitel se ve velice dobrém světle ukázal Martin, který dokázal vtipně a hlavně akčně obcházet přihazující svatebčany. Závěrečné slovo nemohl mít však nikdo jiný, nežli ženich. Ten s hrdostí a pýchou ve tváři vykoupený střevíček manželce hravě nasadil.
Kapela hrála svůj playlist, občas plnila přání hostů. Tančilo se, pilo a také jedlo z připravených švédských stolů. Za ně a za vzornou obsluhu během celého večera směřuje k Honzovi další velká pochvala. Na obložených mísách se sýry, uzeninou, ovocem a mnoha dalšími laskominami byla vidět práce sehrané kuchyně. Gurmánským vrcholem, alespoň pro mne, byla teplá uzená vepřová kýta. Nerad bych zapomněl pochválit hovězí gulášek, který ochutnal snad každý na sále.
Rozjetá hostina se trošku zklidnila při první hře novomanželů na shodu názorů. Moderátorka pokládala otázky a Martina s Jindrou hlasovali o pravdivosti. Kupodivu se shodli ve většině odpovědí. Hezký byl i zveršovaný příběh o seznámení našich oslavenců, který vyloudil nejeden úsměv v pozorně naslouchajícím publiku.
Svatební veselí pokračovalo kreativními tanci a sborovými zpěvy známých vypalovaček.
Následující rozptýlení svatebčanů spočívalo v připravené improvizované hře na záchranáře. Jindra názorně předváděl, jak ošetřit zraněnou manželku. Ta dle scénáře utrpěla úraz na ruce při stavbě rodinného domku, zatímco Jindra (opět podle scénáře), řešil důležité světové politické otázky v místní hospodě. Hasiči ode mne mají palec nahoru za fantazii a provedení vtipné scénky.
Právě teď se zábava rozjela na plný plyn a jen málokdo dokázal posedávat u stolů.
O tom, že zajímavých kratochvílí není nikdy dost, nás přesvědčily iniciátorky další soutěže. Nevěsta hledala se zavázanýma očima ženicha. A ne jen tak – podle hmatu na pozadí nastoupených pánů. Trefila se a potlesk přítomných byl zaslouženou odměnou. Poté děvčata zavázala oči Jindrovi, který hledal po hmatu nevěstu. Pravidla byla jasná – musel kleknout na kolena a hmatem podle nohou do výše kolen najít svojí vyvolenou. Chvilka tápání, nakonec se novomanželé našli a opět sálem zaduněl bujarý potlesk.
Vypitý alkohol a dobré jídlo svědčilo takřka každému při vymýšlení nejrůznějších tanečních pozic, půjčený mikrofon pak odhalil schopnosti některých hostů předvést pěvecké umění. V tomto duchu jsme pokračovali do chvíle, kdy kapela ohlásila poslední písničku a určitě ještě o pěknou chvíli déle. Jak to tak bývá, vše musí jednou skončit a tak se stalo i na tomto povedeném svatebním večírku. Dlouho po půlnoci se začali svatebčané rozcházet a i my jsme připraveným rozvozovým automobilem zamířili do pronajatého pokoje Motorestu v Zahrádce.
Ráno bylo možná pro někoho krušné, my naštěstí takové stavy nezaznamenali. V klidu vstát, dát si sprchu a vyrazit do Újezda poklidit byla otázka ani ne hodiny. Na sále nás čekala klasika – sklo patřilo šenkýřům, na nás bylo sklidit zbytky jídel a celkovou výzdobu, která mimochodem neutrpěla takřka žádnou újmu. Na závěr mohu za sebe říci, že svatba byla opravdu vydařená a ještě jednou bych rád pogratuloval našim novomanželům k prvním krokům do společného života.
