Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Jako kulturní památka je hrad chráněný od 1964
Čtvrteční ráno se probudilo do sněhových přeháněk. Předpověď slibovala vyjasnění, proto jsem se vydal na výlet, tentokrát směr Plešnice s přesným cílem – zřícenina hradu Buben. Zdolati nástrahy namrzlé silnice, zaparkovat na vyznačeném místě a poté vyrazit při Úlickém potoku byla otázka necelé hodinky. Po užívané lesní cestě neminete turistické odpočívadlo s přilehlým jezírkem, scenérii doplňovaly padlé stromy přes vodní tok. Takto se dostanete až k mělkému brodu přes cestu, který nemusíte překonávat kaskadérskými skoky, ale pohodlně přejdete po blízké lávce. O něco dále vás směrovka u dřevěné chaty odkloní na lesní pěšinu k další lávce opět přes Úlický potok a po několika desítkách metrů stanete pod skalami, na nichž se tyčí samotná zřícenina.
Od potoka projdete soutěskou hradního příkopu a vystoupáte po schůdcích k první bráně. Pozor na nejvyšší schod – má špatný sklon a určitě nejsem první ani poslední, kdo tu měl problém. Dekorační všudepřítomní skřítkové pečlivě sledují vaše kroky, které vás vedou ke druhé bráně, jež otevírá pohled na bránu třetí. Odtud je to jen krůček přes neviditelnou hranici na hradní nádvoří lemované obrovskými zachovalými zdmi. Brankou lze dále projít do prostor bývalého paláce, kde se za deštivého počasí nechá schovat pod přístřeškem. Turistickým lákadlem je vystoupání do vyšších míst – na hřebeny obvodových zdí. Ale pozor, klouže to a pohled do hloubky pod sebou každý neunese. Přesto krkolomné šplhání stálo za námahu – můžete si tu udělat selfí se skřítky či maketou hradního děla. Slézt a obejít spodní část hradeb z venku přes parkán nezabralo tolik času, udělal jsem pár snímků řeky Mže a Zámeckého Mlýna stojícího na druhém břehu.
Ještě přidám několik časových údajů – první písemná zmínka o hradu Buben je z 1349. Po mnoha změnách majitelů uvádějí kroniky toto místo jako zpustlé od 1567.
Trocha tajemna – říká se, že z hradu vede podzemím úniková cesta. Tu dle pověsti využily při husitském obléhání dvě dívky, které po anabázi ve tmavých podzemních uličkách vyšly na denní světlo až u Hracholusek. Jako díkuvzdání za záchranu života na tomto místě nechaly postavit kapličku, která tu stojí do dnešních dob.
Návrat k základně na parkovišti jsem zahájil výstupem na skálu za hradním příkopem. Pěšina po hřebeni mě dovedla až na okraj lesa k poli, odkud byla vidět železniční trať spojující Plzeň s Chebem. Poté už mě cestička nasměrovala opět do lesa a strmým klesáním k potoku. Tady jsem po již zmíněné lávce přešel na druhý břeh a známou cestou kolem chaty doputoval k výchozímu bodu u automobilu.
