Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Ve večerním rychlíku jsem se znovu narodil
V pondělí jsem jel večerním rychlíkem ve 20.03 hodin z Plzně do Číčenic. Seděl jsem v prvním vagoně ve směru jízdy vlevo. Na hlavním přejezdu u zastávky Dolní Pořičí za Střelskými Hošticemi náš vlak projel kamionem. Nikomu nepřeji pohled, jak se návěs kamionu rozpadá a kabina se se zbytkem nákladu otáčí. Vlak začal okamžitě brzdit, lidé padali, některé ženy začaly hystericky křičet. Žádný příjemný pocit. Po zjištění, že jsme všichni v pořádku, jsem chtěl jít průvodčímu pomoci s vyproštěním strojvedoucího. Pomoc odmítl, užitečnější mu byla přítomná zdravotní sestra. Ale ani ta moc nepomohla, neboť "fíra" byl zaklíněný v kabině.
Zanedlouho již bylo slyšet sirény - to přijížděli hasiči, v závěsu za nimi sanitky. Strojvedoucího dostávali ven skoro dvě hodiny. Až z toho zatrne. Mezitím přistál i vrtulník, ale musel počkat na vyproštění zraněného.
Co závěrem, proč o tom píšu? Možná jako výstrahu těm, kteří si s červenou na přejezdu nedělají hlavu. Jezdím také jako strojvedoucí na traťovém stroji a stát se to nám, nejsme! Štěstí pro nás všechny cestující ve vlaku bylo, že kamion nevezl žádný tuhý nebo hutný náklad. Vezl "pouze" krabičky na hamburgery.
A fotky? Foťák jsem s sebou měl, ale ještě mám v sobě tolik ohledu, že focení neštěstí druhého není to hlavní, co bych chtěl dokázat. Pouze si můžete prohlédnout obrázek obalu, který nás, cestující, ochránil před újmou na zdraví.