Po festivalovém víkendu, úpravě a publikaci akce jsme si s Ilonkou udělali v úterý výlet. Na netu jsem našel pozvánku na „Farmářské trhy“ v Rozvadově. Máte pravdu, proč jezdit někam za humna, když se můžeme podívat až sem? Brali jsme to jako výlet do míst, kde jsme ještě nebyli. A asi nikdy znovu nebudeme, zlaté trhy v našem okolí. Ani jsem nevytáhl fotoaparát z brašny.
Při zpáteční cestě jsme zajeli na vietnamskou tržnici. Nic jsme nesháněli, jen tak na „kukajdu“. A vyplatilo se. Opět jsme zažili něco výjimečného, co jsme do teď viděli jen v televizi. Při procházení mezi stánky se náhle proti nám vyřítil trhovec s česko – vietnamskými výkřiky čoj, čoj. Chvilka nechápání, při úprku mezi zboží a strhávání některých modelů z ramínek jsem pochopil. To už se v uličkách objevovali i děti stánkařů na kolech se stejnými slovy na rtech. Kam jsme od této chvíle přišli, bylo slyšet jen zavírání roletových vrat do skladů a cvakání zámků. Nádherný a neopakovatelný zážitek.
Při cestě k domovu jsme zajeli do lázeňského městečka Konstantinovy Lázně, jehož historie sahá k roku 1803. Zde přišla na řadu obědo – večeře, poté procházka, při které jsem konečně mohl fotoaparát z brašny osvobodit. Městečko je upravené a lázeňské domy s novými fasádami jistě nemají problém s klientelou léčící se z poruch kardiovaskulárního systému. Atmosféra pohodová, nikdo nikam nespěchá, doprava v podstatě žádná, celkově bych jí popsal jako ospalou. Na snímcích jsem zachytil kostel Panny Marie Lourdské, který vítá v podstatě všechny příchozí do lázeňské čtvrti. Mají tu hasičské muzeum, celkem slušně vypadající kulturák a prvně jsem si mohl vyfotografovat opravdového „lázeňského šviháka“.
Hezký výlet jsme završili obrovským kornoutem zmrzliny na okraji Plzně a před 19. hodinou parkovali před domem.
