Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Další výletní den, tentokrát na Příbramsko
Dnes nám dělala společnost Martina, která se konečně "utrhla" od svých volnočasových aktivit.
Cíl cesty byly Březové hory u Příbrami, kde je ze starých štol udělané muzeum s touto tématikou. Vše jsme našli bez problémů. Bohužel pro mne bylo dost nesrozumitelné rozdělení jednotlivých tras, okružních cest a jízd vláčkem. Nakonec se nám podařilo dostat se dolu Anna. Štolu jsme si prošli se skupinou dětského tábora. Cena vstupu odpovídala dané prohlídce. Trasa pod zemí vedla ručně tesanou chodbou, kde se těšilo stříbro a olovo. Dostali jsme přilby, baterky, trošku povídání a po půl hodině jsme byli opět na povrchu. Na prohlídku těžní věže jsem šel už sám. Taková zajímavost - klec s horníky padala do hloubky téměř 1100 metrů rychlostí 6m/vteřinu. To musel být "fičák"! Dnes už je vše nefunkční, pro turisty celkem zajímavé.
V muzeu jsme skončili po poledni a to už se dostavil hlad. Zajeli jsme na příbramské náměstí, prošli živou Pražskou ulici s krámky, dali si "gáblík" v bistru a ochutnali špičkovou zmrzlinu. Dlouho jsem tak dobrou nejedl. Prodavač měl balkánský přízvuk, nabíral kopečky bez otírání přes hranu vaničky (jistě každý z Vás ví, jak to myslím) a ta chuť!!! Dobroučká!
Další výletní cesta vedla k Dobříši. Trošku bloudění v neznámém kraji, cíl jsme však neminuli. Byl to zámek, kde se natáčela část pohádky Princezna ze mlejna 2. Možná si vzpomenete na scénky, kdy si čarodějnice přijde pro knížete pána pro nedodržení smlouvy. Do zámku na prohlídku jsme nešli, navštívili jsme pouze zahradu za zámkem. Nádherně zastřižené trávníky, nechyběl stromový labyrint a bez vodních fontán vyzdobených sochami by tahle zahrada nenesla jméno Francouzská. Pokochali jsme se pohledem, udělali nějaké fotografie, poseděli na lavičce. Cesta domů už byla jen tečkou za příjemně stráveným dnem.