Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Hezké přírodní zákoutí vzniklé důlní činností
V údolíčku na cestě z Břas do sousedních Vranovic se po pravé straně mezi stromy blýská vodní plocha s názvem Vranovické jezírko. Je to jedna ze zastávek poměrně dlouhé naučné stezky Po stopách důlní činnosti na Břasku. V roce 1957 zde bylo ještě fotbalové hřiště, o deset let později se sem již obyvatelé z okolí chodili koupat. A ne jen ti z blízké Ameriky – části Vranovic, která získala název dle kolonie krájánků navrátivších se z cest za velkou louží.
Voda jezerní nádrže ve 400m nad mořem je živá s množstvím druhů ryb a živočichů, flóru nevyjímaje, což prospívá rekreačním účelům této lokality. Na malé pláži je pro návštěvníky připravená houpačka, přístřešek, skákací prkno či kmenová lávka, na které si může každý osobně vyzkoušet svojí míru rovnováhy. Na veškeré dění zde i v okolí bedlivě dohlíží spanilá vodnice Jezera, které z posedu na vzrostlé vrbě neunikne nic z probíhajících aktivit v jejím rajónu.
Zdroj: Informační tabule na místě a oficiální web obce Břasy.
Na levé straně spojovačky Břasy – Vranovice se nabízí pohled na hnědou hladinu Kyzového jezírka, které svým prostředím ke koupání určitě neláká. Povrchově je spojené ze sousedním Vranovickým, přičemž na druhém konci z jezírka přes přepad vytéká silně zahnědlá nadbytečná voda a dává tak základ Díreckému potoku vlévajícímu se na konci jeho poutě do Berounky.
Nádrž je plněna odčerpanou vodou z nedalekých dolů na železnou rudu dědičnou štolou, proto ta nezvyklá barva včetně usazujících se segmentů.
Ještě přidám postřeh z fotoaparátu – v náletových porostech jsou neklamné známky bobří přítomnosti. Dle okusů je to sice již delší doba, přesto si v tomto jezírku bobry nějak neumím představit.
Zdroj: Informační tabule na místě a oficiální web obce Břasy.
