V sobotu jsem se zúčastnil dalšího srazu spolužáků z „průmyslovky“ v Klatovech, tentokrát po 32 letech. V odpoledním programu, kromě posezení a vzpomínání na studentské roky, byla prohlídka školy, kterou jsme v 80. letech navštěvovali.
Naše „školní akce“ začínala v 15:30 před vchodem do budovy SPŠS. Dnes je v názvu pouze SPŠ, neboť obory zde vyučující se rozrostly o elektriku a informatiku. Je s podivem, že časový limit po tak dlouhé době jsme stihli všichni, kdo chtěl přijít, včetně třídní profesorky - paní Bočkové. Školou nás provázel školník s profesorem elektriky a informatiky. Musím říci, že vnitřek budovy se změnil. Jen namátkou – v místnostech dříve zaplněných rýsovacími prkny jsou dnes stoly vybavené počítači, změnily se šatny, chodby, dokonce je tu i bufet. Ve školních dílnách, kam jsme chodívali na praxi, zůstaly některé kovoobráběcí stroje staré, přibyly však CNC obráběcí centra. Z mého pohledu zajímavá exkurze, protkaná vzpomínkami na léta minulá. Velký dík patří průvodcům za s námi strávený čas. Nemůže chybět skupinové foto před vchodem a hurá na náměstí, kde byly v restauraci U katakomb rezervovány stoly na večerní posezení. Zde nás přivítala profesorka paní Šindelářová, cestu mezi bývalé studenty si během večera našel Ing. Míka.
Restaurace je na podobné akce velice slušně vybavená – několik druhů piv, rychlá a chutná kuchyně, příjemná obsluha. V „klídku“ jsme poseděli, popili, celý večer bylo o čem mluvit. Dokonce proběhlo hlasování a dalších srazy by se měly uskutečnit vždy po dvou letech. S přibývajícím časem začaly naše řady řídnout. Kolem jedenácté jsem se rozloučil se zbytkem třídy a vydal se na cestu k domovu.
