Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Sobotní výšlap pěšinkami pod Radyní nabídl pohledy nevídané
Předpověď příjemného počasí na tento víkend meteorologům vyšla a my tak hned po snídani vyrazili na túru avizující dle Mapy.cz 3,2km pěšky s časovým limitem 2 – 2,5 hodiny. Realita se však s teorií v našem případě dosti lišila – s obhlídkami jednotlivých zastávek to bylo takřka kilometrů pět a spotřebovali jsme bezmála 4 hodinky volného času. Přesto mohu říci, že výlet se vydařil a nestěžoval si ani malý jorkšírek, který některé úseky odmítal šlapat a cestu si užíval v teplém náručí paničky. Naučná stezka s názvem Skalní stezka má 7 zastavení a níže se pokusím několika větami všech sedm bodů včetně zajímavostí mezi nimi věrohodně popsat.
Na parkoviště pod Radyní jsme se dovezli autem a úvodní snímky jsou ze startoviště u Infocentra v místě, křižovatka Pod hájovnou pak výchozím bodem Skalní stezky. Na informační tabuli si tu můžete přečíst, co vás čeká, na co se máte těšit a co vás nemine.
Cestička tu byla lemovaná kameny, popřípadě pařezy a z několika míst jsme si nafotili Radyni z trošku jiného úhlu.
Skalní útvar má i místní názvy – Radyňská skála či Velká skála. Jsou tu používané horolezecké trasy, spousta výčnělků, ale hlavně nově udělaná a zabezpečená vyhlídka na Radyni, kterou navštívíte zdoláním několika strmých kovových schodů.
Hned vedle je další vyvýšenina, k níž jsme se dostali přes „kamenné městečko skřítků“ a odkud je dobře vidět na okolní lesy.
Lesní cestička nás směrovala k následujícímu turistickému bodu s názvem Lom Hřeben. Dle pěšiny po opravdovém skalním hřebenu se dostanete k zabezpečenému výhledu na lom samotný včetně panoramat Starého Plzence. V lomu se těžil kámen až do roku 1974, kdy byla činnost kvůli nepříznivému vlivu odstřelů na okolí zcela ukončena.
Zajímavostí této etapy byly skalní útvary pojmenované Žabí královna, u které chyběla směrovka, poté Karlova pěst a třetí hříčkou přírody pak Komínky s charakteristickým tvarem.
U vyhlídkového místa je turistický přístřešek, přehledná informační tabule a železnou konstrukcí obehnaný výhledový ostroh na samotné hraně lomu, jehož součástí je orientační mapa okolí.
Z vrcholu Lomu Hřeben jsme celkem bez úhony na zdraví přežili strmé klesání a ve směru turistických značek narazili na interaktivní tabuli pro nejmenší – Běžící zajíc. Poté naše kroky vedly ke 4. zastávce pojmenované U Mohyly. Tajemný název dával tušit pradávné pověsti. A opravdu. Říká se, že návrší je uměle vytvořené a hlídá ho kamenný had. Jiná legenda praví, že stojíte u hrobu keltského druida, jehož poslední místo odpočinku je propojené s podsvětím. V každém případě je tu lavička, na které o těchto teoriích můžete v klidu popřemýšlet.
Dříve, nežli se dostanu k popisu 5. zastavení, přidám další interaktivní koutek pro nejmenší, pojmenovaný Liščí mimikry. Odtud jsme nepatrně odbočili z vytýčené trasy na kraj lesa, kde je odpočinkové místo s lavičkami, ohništěm a výhledem na Starý Plzenec.
Teď nás od Andrejšek dělilo několik set metrů. Skalní masív je dlouhý na 300m a může se pochlubit statutem přírodní památky, jasně vyznačenou na Mapách.cz. Někdy příkré stěny jsou využívány horolezci, přičemž jejich trasy se jmenují Komínky, Hadí korunka a třetí výlez má název Hříbek. Prošli jsme si okolí a některé výčnělky stály za pohled, potažmo za snímeček.
Od Andrejšek začalo jít do tuha, jinak řečeno pěkně do kopce. Chvilku více, chvilku méně, odpočinek u dětské tabule Sběrači celkem bodnul.
Otýsův lom – plácek ohraničený skaliskem a vzrostlým lesem, fungoval svého času jako lom nájemný. Uchazeč o kámen si materiál sám nalámal a poté pronajímateli (obci či městu) uhradil cenu za surovinu. Opuštěný kamenolom se stal rájem trempů a skautů, kteří toto území přejmenovali na Slunečné údolí. Dodnes je tu přístřešek na dřevo, lavičky a ohraničené ohniště. Nedaleko se nachází lavička s tabulí pro malé turisty a nad prostranstvím bývalého lomu můžete zdolat ostrou skálu porostlou stromy a křovinami.
Vzhůru napříč zhuštěným vrstevnicím! I takhle lze popsat stoupání v další fázi výletu. Cestou od lomu jsme neminuli opravenou studánku přímo u pěšiny. Její název Na Andrejškách vystihuje polohu, byť ke jmenované skále to už je pěkný kus plahočení.
V těchto chvilkách začínala mezi stromy proti slunci vystupovat poslední položka Skalní stezky – Svatební stěna. Také zde jsou častými hosty horolezci se svým nářadím a nadšením zdolat každý vrchol. Hezky tvarovaná skála má nehezkou pověst – život tu prý ukončila mladá dívka, která nepřenesla přes srdce nucený sňatek se starším mužem. Kromě této legendy je tu však pamětní deska s reálným osudem, u níž nechybí fotografie, svíčky a květiny.
Nedaleko Svatební stěny, stále na vyznačené trase, naleznete odpočinkové místo u jezírka. Do něho vyvěrá přepad ze studánky zvoucí se Pod Radyní, jenž se skrývá pod roubenkou hned vedle turistického přístřešku.
To už jsme se blížili k cíli, přesto ještě zmíním poslední místečko pro odreagování dětiček Deset šišek. Název a otvor v tabuli naznačuje, co a čím vyzkoušet mušku ratolestí. Zbývající stovky metrů vedly po lesní asfaltce až k zastávce č.1 Pod hájovnou. Zde se pomyslný kruh uzavřel a my vystoupali na parkoviště pod Radyní, odkud jsme před několika hodinami odstartovali sobotní túru.
