Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Tradiční turnaj v malé kopané na dožickém trávníku
Po roce se v Dožicích na pouť sv. Michaela konal tradiční fotbalový turnaj, kde se na promáčeném travnatém hřišti utkaly týmy z blízkého i vzdáleného okolí. Hlavní sponzor František Konvář věnoval na výhry pět sudů zlatavého moku, o které se během sobotního dne vedly poměrně tvrdé zápasy. Dle rozpisové tabulky poměřila síly na vodou poznamenaném terénu, který prověřil odolnost každého aktivního účastníka, šestice fotbalových mančaftů. Pro děti tu pak byl připraven nafukovací hrad, jež byl chvílemi celkem dosti využívaný, nechybělo malování na obličej, prolézačky, skluzavka....
Postupný příjezd hráčů a přípravy na zápasy byly v chladném počasí sledovány fanoušky jednotlivých družstev, kteří neváhali přijet podpořit své vyvolené. Někdo využil k převléknutí šatny, někteří otužilejší fotbalisté oblékali dresy přímo u hřiště pod širým nebem. Slavnostní nástup, upřesnění pravidel a přání úspěchů od pořadatelů odstartovalo dožický sportovní den.
S úvodním hvizdem se rozjel maratón duelů pod dohledem přísných rozhodčích. Hrálo se na třech hřištích, takže příznivci týmů si užívali jak své favority, tak třeba sousední boje o cenné body. Radost z výher se nesla ruku v ruce se smutkem z nepovedeného souboje – v každém případě se hrálo férově a podání rukou soupeřících táborů po odehraném zápase se stalo součástí každého klání.
Převléknutí do suchého teplého oblečení, opečená klobása jako bonus za vynaložený výkon a něco na zahřátí – takové bylo mezidobí před závěrečným vyhlášením. Nástup týmů a poděkování všem za účast pak předznamenaly vyhlášení celkového pořadí s předáváním cen včetně diplomů. Kromě šestého v pořadí byla ostatní družstva odměněna soudkem piva, který si zástupci týmů hrdě odnášeli ke svým spoluhráčům.
Pro úplnost přidávám celkové pořadí Dožického pouťového fotbálku.
