Myslivecký bál v Železném Újezdě 22. 11. 2014

V sobotu jsme se zúčastnili mysliveckého bálu v Železném Újezdě. V širokém okolí je to jeden z mála plesů, na který se chodí v obleku. Opravdu. A tak jsme se "odíli" do společenského, sedli do svozového autobusu a na sál újezdecké hospody Pod rozhlednou jsme se dostali kolem půl osmé hodiny večerní. Z Dožic nás bylo dost, zabrali jsme 3 objednané stoly a čekali na úvodní skladby klatovské kapely KT Band.
Řízná dechovka podpořená ženskými vokály, série s pomalými písněmi a série s rychlými hity dnešní doby se střídaly, každý z hostů si mohl vybrat "svůj šálek kávy". Parket byl plný tanečníků, kapela nenechala nikoho sedět a tak nálada stoupala téměř geometrickou řadou. V tu dobu pořadatelé roznášeli mezi stoly obálky s lístky od tomboly. Na 300 věcných cen bylo rozebráno, na hlavní výhry se čekalo do půlnoci. A opravdu bylo na co čekat.
Pořadatelské myslivecké sdružení se předvedlo ve velice dobrém světle, na snímcích je vidět důvod pochvaly. Divočáci, daňci, tašky se čtvrtkami vysoké zvěře a hlavní cena - urostlá laň.
Než jsme odjížděli na akci, děda ve srandě povídá: "Kupte lístky i za nás, ale nic menšího, než divokého kance nevozte. Hlavně ne pernatou, s tou je moc práce". Nevím, jak se to stalo, ale zadařilo se. Na dědovi lístky jsme vyhráli dva bažanty a světe div se - divočáka. Prvně v životě, a to už na zábavy nějaký čas chodíme. K tomu na naše lístky jsme si odnesli přední čtvrtku jelena! Paráda.
Zábava pokračovala a k dobré pohodě přispěli žesťový hráči z kapely svými hudebními kreacemi na stolech. Někdy se až hlava točila. Když mluvím o pohodě, tak k ní určitě přispěla obsluha výčepu, která se zpocenými čely plnila přání návštěvníků. Další etapa sobotní noci nastala při odjezdu. Dát dohromady tolik lidí po náročném večeru chvíli trvalo. Nakládání výher zabralo také nějaký čas, ale nejdéle trvalo shánění opozdilců, kteří si ještě z autobusu museli odskočit. Alespoň byl čas udělat několik snímků, dokonce mi Zdeněk zapózoval u volantu. Naschvál si sedl do boku, aby nebylo pochyb o tom, že opravdu řídit nebude. Nakonec se našel i řidič a bezpečně nás odvezl k našim domovům.
V neděli po obědě, když si prasátko prohlédl i kocour, jsme výhry vezli k dědovi. "Tak to je tedy kousek," pochválili nás v Chanovicích a naštěstí si vzali i bažanty. Velice hezký a úspěšný víkend, snad se zase někdy povede.