Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Soutěž v Železném Újezdě se konala již po čtvrté
Louka pod obcí Železný Újezd se v sobotu po poledni proměnila v závodní areál s pečlivě vyměřenými travními políčky. Mistrovství ČR v sekání otav se letos pochlubilo čtvrtým ročníkem, na který se sjeli vyznavači kos i z poměrně vzdálených končin naší vlasti. Závodníci byli rozděleni do skupin – ženy, nově i děti, muži, profesionálové a vrcholem se pak stal finálový souboj pěti nejlepších z profesionální kategorie.
Upravený areál, stánky s občerstvením i na sezení, vykolíkované „minizáhumenky“ a neustále se scházející hosté vytvořili kulisu v přípravách na nevšední zážitky. Nedočkaví závodníci pilně trénovali, děti si užívaly pro ně vytvořený koutek včetně dětských hracích aktivit. Chvilku před zahájením proběhlo losování o políčka a v hodinu „H“ nic nebránilo odstartování závodu.
Kdo by si pomyslel, že kosa patří do rukou pouze urostlým „pantátům“, určitě by změnil názor při pohledu na hbitá kosišťata soutěžících žen. Ty se se sečením nemazlily a časy, byť někdy velice rozdílné, ukazovaly v těch lepších případech na dlouhodobý trénink.
Jak řekl moderátor sportovního odpoledne, pan Zdeněk Tomášek:“…je skvělé vidět následovníky dnes již málo viděné práce s kosou…“ Nejmladší závodníci byli sice jen dva, přesto neponechali nic náhodě a rudé tváře vypovídaly o vynaloženém úsilí.
V této kategorii jsme mohli obdivovat různé techniky sečení, kvalitní řádkování či si v některých případech prohlédnout nepovedené strniště. Čas hrál pro všechny účastníky stejnou stresující úlohu, kterou zvládnout bylo samo o sobě umění.
V těchto chvílích začalo přituhovat. Závodníci v této kategorii se řadí k těm nejlepším v České republice, čemuž odpovídalo v mnoha případech speciální vybavení. Také styl přitvrdil – políčka byla většinou sekána ve dvou řádcích, což byl prvotřídní, ovšem velice namáhavý způsob šetření vteřinami.
Královský závěr, ve kterém se utkala pětice nejlepších z předchozí skupiny. To už kosy jenom svištěly, publikum povzbuzovalo a soutěž dostávala punc velkých sportovních událostí. I když se každý jednotlivec snažil na hranici svých sil, vítězem se mohl stát pouze jeden – ten nejlepší.
