Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Sportovní odpoledne na téma Staré pověsti české
V sobotu jsme si udělali malý výlet do vesníčky Měcholupy na jižním Plzeňsku. Cíl naší cesty nebyl kostel sv. Cyrila a Metoděje dominující upravené návsi, ale vyhlášená a velice slušně obsazená Měchpijáda 2018 s pořadovým číslem 8. Pro ty, kteří zavítali na tyto stránky poprvé – jedná se o sportovní odpoledne plné soutěží na dané téma. Letos si závodní družstva užila dobu Přemysla oráče, praotce Čecha, nebojácného koně Šemíka a dalších hrdinů těchto časů. Čtyřčlenné skupiny bez ohledu na věk a pohlaví předváděly neuvěřitelné výkony a bavily jak sebe, tak přihlížející návštěvníky.
Organizátoři velice děkují hlavním sponzorům celé sobotní akce, kterými byly – Plzeňský kraj a mas svatého Jana z Nepomuku. Poděkování směřuje i všem, kteří se byť jen malým dílkem připojili k pořádání zábavného dne určeného široké veřejnosti.
V době našeho příjezdu vrcholily přípravy jednotlivých disciplín. Kolíkovali se tratě, rozmísťovali kulisy, probíhala zvuková zkouška komentátora…
K Měchpijádě neodmyslitelně patří slavnostní úvod jako na opravdových světových hrách. Není to sice klasický nástup závodníků, ale štafetový běh loňských vítězů s pochodní k měchpijádnímu věčnému ohni. Po jeho zapálení následuje opravdový výstřel k zahájení závodů, na které se nezapomíná.
A teď k hlavnímu tématu. Jak jsem předeslal, námětem her byly Staré pověsti české. Měcholupská náves byla posetá jednotlivými sekcemi vztahujícími se k časům dávno minulým přepracovaných do dnešních poměrů. Vezmu to od začátku – od pergoly.
Šemík, Horymír a skok do Vltavy: Osedlat koně Šemíka, projet dráhu a skočit z Vyšehradu (lavička) do Vltavy (škopek s vodou), poté upalovat zpět s botami v ruce.
Bivoj, chytání kance: Bivoj, jak známo, měl obrovskou sílu. Dokázal chytit živého kance a na ramenou ho odnést na hrad. Závodník si po čtyřech došel sníst jablko, kde ho zbytek týmu svázal po bivojovském vzoru a přenesl do cíle. O stylech a pádech by se nechal napsat krátký román. Paráda, nápadité.
Praotec Čech, výstup na horu Říp: V plejádě postav nemohl chybět praotec všech Čechů. Pod Řípem trpělivě kontroloval výstup družstev na horu a přednes historického proslovu ke svému lidu. Tomuto předcházelo snědení strdí, které sestávalo z medu a mléka v kalíšcích s brčkem. Na snímcích je vidět, že Říp nevydržel nápor soutěžících a doznal viditelné újmy. Doufám, že to nebude mít vliv na vývoj naší vlasti v příštích letech.
Libuše, Přemysl oráč, věštění předmětů, orání: Ti nejlehčí na trakař, silní jedinci pak byli k sobě svázaní a navíc čtvrtého táhli na prkně za sebou. Opět velice zajímavé a zábavné, nejvíce pro přihlížející. Samotní závodníci si na tomto úseky většinou sáhli na dno sil, což se neobešlo bez skandování a potlesku. Kromě orby tu byla disciplína věštění – jeden z týmu po hmatu poznával věci v krabici a názvy se přenášely tichou poštou do cíle. Někdy se tu objevily prazvláštní předměty, alespoň dle zápisu soutěžících.
Šárka, Ctirad, bitva o Šárku: Obrovský prak s tenisáky a cíl v místní čekárně symbolizoval známou českou pověst. Po nastřílení potřebného počtu bodů mohli závodníci odvázat Šárku (poslední z mužstva) od stromu a donést jí do cíle. Při fotografování střelce z čela šlo o dosti složitý a nebezpečný úkol.
Kazi, Teta, poznávání bylinek, pantomima: Pod drobnohledem Krokových dcer v dobových kostýmech přiřazovali závodníci správná jména bylinkám či rostlinkám u nás hojně rostoucím.
Stínání hlav a jejich přenášení: Nemusíte se bát, k hororovým scénám naštěstí nedošlo. Na místo hlav soutěžící štípali polínka, jejichž díly přenášeli na další špalky až do finále. Dokonce zůstali i všechny prsty na svých místech, takže disciplína oslavovala úspěch hlavně u majitele dřeva, který se tak vyhnul manuální práci. A ještě top ke štípání – silní muži zasekli sekeru hluboko do těla velkého špalíku. No a zástupci něžného pohlaví tento nástroj vytahovali. Opět by se nechal popsat velký list při rozboru jednotlivých stylů. Od poklepávání na topůrko po vytahování dvěma ženami najednou. Jak to dopadlo? Samozřejmě na pozadí a natvrdo.
Družstva pomalu dokončovala maratón úkolů a právě pro ně byl připravený doprovodný program.
Střelba z luku: Kdo se tuto činnost nevyzkoušel, asi neuvěří, jakou sílu musí člověk vyvinout k natažení tětivy. A to nemluvím o zamíření. Díky za ukázky a instruktáž lukostřelci z Bows&Arrows Maňovice.
Valná hromada: Zcela neplánovaná akce vzniklá při odpočinku na sluníčku. Již z těchto snímků je patrná pohodová atmosféra sobotního odpoledne.
Bojovníci ve staletích: Už z názvu lze odvodit, že se jednalo o názornou procházku zbroje několika staletí. Brnění, drátěné košile, sečné či bodné zbraně, v závěru zbraně palné. Pro dokreslení dokonce s nabíjením a výstřely. Parádní vyplnění volné chvilky se skupinou SHŠ Abaddon uteklo jako voda a mnozí si jistě odnesou několik hezkých vzpomínek s sebou domů.
Společné fotografování: Bez velkého plánování a přemlouvání se pod Říp postavili všichni, kdo se na měcholupské návsi nacházeli. V budoucnu bude mít snímek velikou historickou hodnotu.
Ve správný čas přišlo na řadu vyhlášení těch nejlepších týmů dnešního dne. Začalo se samozřejmě u dětí, končilo u dospěláků. Potlesk si jistě zasloužili všichni, kdo se závodů zúčastnil včetně publika a vzorné obsluhy v improvizovaném výčepu.
