Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Běžecký závod v Liticích u Plzně byl plný náročných překážek
V neděli odpoledne jsme se vydali do Litic na biatlonový areál, kde se konal již šestý ročník orientačně-překážkového závodu s názvem Lutic Run 2022 Day of hero vol. 6. Jelikož se na soupisce objevila i jména příbuzných a známých, soutěž se pro nás stala srdeční záležitostí. Startovní listina obsahovala více jak 60 jmen sportovců startujících v nepravidelných intervalech přímo od biatlonového zázemí. Závodníky poté čekalo na necelých devíti kilometrech přes dvacet záludností, se kterými se popasoval každý účastník tím nejlepším způsobem. Na stanovištích s extrémní obtížností pak byla možnost sekundární handicapové alternativy, která se v mnoha případech stala jediným vysvobozením unavených běžců. Osobně jsem si některé zastávky prošel a přináším tak malý reportík z akce, kterou poznamenal celkem silný déšť.
Stánek s občerstvením a fanouškové svých favoritů postávající u šaten dodávali soutěži ten správný punc velké soutěže. Po oficiálním zahájení moderátor začal odpočítávat a první účastník, v tomto případě účastnice vyběhla vstříc dlouhému překážkovému okruhu.
Závodníci po odstartování zdolali nenáročné dřevěné nástrahy a po několika stovkách metrů běhu parkem dorazili k prvnímu stanovišti – dřevěným lavicím. Zde museli některé podlézt, jiné přeskočit. V porovnání s dalšími překážkami se tento úkol jevil jako jednoduchý prvek soutěže.
Kousek za lavičkami čekalo sportovce prolézání vodní, ale suchou rourou pod asfaltovou stezkou. Uvést se do polohy vleže a posunem se dostat na konec tunelu – pro klaustrofobiky určitě nepředstavitelný úkol. Ani na této položce se nevyskytly v podstatě žádné problémy.
Od předchozí zastávky jsem se zkratkou dostal k jezu, kde pod přilehlým svahem byla připravená zrádná pasáž – prolézání bahnitým korytem pod sítí z ostnatého drátu. Již při pohledu na toto stanoviště byly od soutěžících slyšet slovní nevybíravé úlevy. Nedalo se však nic dělat – na čtyři, pak na břicho a protáhnout se bahnem do cíle položky. Zde alternativa nebyla.
Pod mostem u řeky byly zavěšené tři velké dřevěné desky s úchyty na ruce a stupy pro nohy. Zablácení závodníci tak měli za úkol zdolat tuto nástrahu bez dotyku země či přidržení se horní hrany stěny. Položka se nezdála býti tak složitou, skutečnost byla opačná. Po zdolání minulého úkolu byli všichni mokří a zablácení – klouzalo to moc a tak mnozí využili náhražku s rakovou chůzí ve vyznačeném koridoru.
K této mokré překážce jsem se nedostal dostatečně blízko kvůli neschůdnému terénu, takže jen několik snímků přenášení pneumatik po hraně jezu.
Od mostu jsem se pomalu začal vracet zpět na start, kde byl i cíl nedělní běžecké soutěže. Právě v tuto dobu začalo poprchávat, poté i silně pršet. Při návratu jsem ještě udělal několik snímků u desek, bahnitého potoka, průlezu pod silnicí a i u laviček. S příchodem na biatlonový areál, odkud stále vybíhali další závodníci, začalo už slušně pršet a za zády jsem slyšel obstojné hromobití.
Po absolvování dlouhého okruhu čekala unavené soutěžící ještě řada dosti složitých úkolů. Přeručkování, otočka na hrazdě, dřevěné hasičské překážky, šplh po laně a seskok z konstrukce. Jako velice zrádná se ukázala šikmá střecha, která většině sportovců dělala obrovské problémy. Po jejím zdolání, popřípadě alternativním běhu přes travnatou plochu, přišel vytoužený cíl. V něm každý účastník dostal svojí pamětní medaili a mohl se jít ohřát či vysprchovat do připravených šaten.
Za mne určitě palec nahoru za organizaci a pořadatelské zvládnutí akce. Pro mne se stal vítězem každý, kdo doběhl bez újmy k pomyslnému šachovnicovému praporku. Před všemi, kdo tuto soutěž aktivně absolvovali, klobouk dolů. Přeji všem účastníkům pevné zdraví a mnoho elánu pro další podobné sportovní soutěže.
