V sobotu odpoledne jsme se zajeli podívat na letiště u Tchořovic. Že se tu pořádá obrovská burza se vším možným i nemožným zbožím je věc vcelku známá. My však vyrazili, alespoň pro mne, na daleko zajímavější událost. Konal se tu další ročník Jihočeského Chillimana v pojídání ostrých jídel, převážně papriček a omáček z nich připravených. Pálivost je měřena jednotkami SHU, přičemž nejpálivější naměřený extrakt má hodnotu 16 miliónů SHU. Princip měření není zde důležitý, důležité je vědět, že soutěžící začínali na úrovni 3000 SHU, což přirovnávali k silně pálivým feferonkám. Postupně se přitvrzovalo, na řadu přišly omáčky, guláš, hořčice a opět papričky. Startující – 8 statečných včetně jedné ženy soustředěně pojídali přinesené „pochoutky“ a s množstvím SHU se měnily výrazy tváří. Od neutrálních po grimasy těžko popsatelné. Během soutěže přítomná ošetřovatelka kontrolovala puls a zbarvení očí, pod stoly byly připravené kbelíky pro žaludkem odmítnutá sousta. Vzdát mohl kdokoli a to upitím mléka z půllitrového kelímku. K zakousnutí tu byly dva kousky toustového chleba a malé mlíčko, mnohdy šetřené do pozdějších kol, kterých bylo celkem 15.
Soutěžící si vedli statečně, mohu – li to tak popsat, a jen těžko se vzdávali. Zástupkyně něžného pohlaví odstoupila z časových důvodů v pátém kole a tak se jednotlivými ochutnávkami do boje o „bednu“ dostali bratři Aleš a Tomáš Hlůžkovi s Václavem Jíškou. Těsně před závěrem vzdal Tomáš a o titulu rozhodovalo pozření papričky Trinidad Scorpion Moruga s 2 milióny SHU. Aleš snědl najednou, Václav „uždiboval“ a nakonec vzdal. Představte si, jak to muselo být pálivé, když do úst nedostanete sousto velikosti posledního článku prstu na ruce? Šílené, ale moc zajímavé. Blahopřeji vítězi Aleši Hlůžkovi a hluboce se ukláním všem, kteří našli odvahu a soutěže se zúčastnili.
