Hasičský bál v Kladrubcích 23. 1. 2016

Další ze série bálů letošního roku se konal v obci Kladrubce, kde ho pořádali členové SDH Čmelíny. My jsme dostali pozvání od Zdeňka a Lucky, které jsme s velkými díky přijali.
Hezkou kopcovitou cestu do Kladrubec jsme si užili jako malou, klidnou procházku. Naštěstí se počasí umoudřilo, mrazy polevily a my, ani ne po půl hodině, platili vstupné pořadatelům na sále. Je sice pravda, že hostů se mnoho nedostavilo, o to byla atmosféra „domáčtější“, každý každého znal a tak bylo o čem popovídat u každého obsazeného stolu. Víkend se navíc nesl v oslavách jména Zdeněk, jehož dva nositelé se na kladrubském tanečním parketě sešli. Kapela – Tři cvrčci, velkou část večera „cvrlikali“ právě těmto dvěma vyvoleným. Ti si užívali tanečků ve vytvořeném kroužku příchozích a doslova byli u tanečnic „na dračku“.
Nesmím zapomenout vyzdvihnout a podtrhnout připravenou tombolu. Hasiči ani letos nezklamali a pro zájemce tu byly připravené věcné výhry ve slosovatelné tombole. Od drobností do domácnosti, přes žehlicí prkna a sušáky na prádlo po lahvičky alkoholu a něco na zub. Hlavní cenou zde byl plný kontejner dřevěných odřezků věnovaný místní firmou KLAUS Timber a.s. Losování z osudí probíhalo pod přísnou kontrolou pořadatelů a ceny byly v rychlém sledu odnášeny výhercům.
Tradicí na zábavách v těchto končinách je vyhlašování tanečních volenek. Ať jsou dámské či pánské, vždy je na sále připravená velká váza květin, které tanečník své partnerce za tanec věnuje. Letos to byly čerstvě nařezané karafiáty, kterých se na našem stolu sešlo snad několik desítek. Aby nebylo „srandiček“ málo, někteří jednotlivci se snažili ulomené silné stonky ubalit jako cigaretu. Výsledek si můžete domyslet – nehořelo, nekouřilo, nechutnalo.
Další část večera patřila „židličkové“. Opravdu, i v tak pokročilou dobu. Nesoutěžili tu jednotlivci, ale páry, které „obtancovávaly“ připravené židle. O veselé zážitky nouze nebyla. Ne zřídka se stalo, že tanečníci nestačili včas zareagovat a místo na židli se ocitli, za výbuchů smíchu a potlesku ostatních, na dřevěných parketách.
Čas se pomalu naplňoval, začala poslední série, poslední skladba. Sál se pomalu vyprazdňoval, někdo ještě zašel do výčepu na „jedno“ a my se pomalu začali trousit ven. Ještě nežli jsme se „zkompletovali“, naskytl se nám odvoz, za který ještě jednou děkujeme a v hodně pozdních ranních hodinách dorazili do Čmelínů.