Luděk Blovský
fotím, píšu, žiju
Také letos se na maškarním sešla spousta masek a převleků
V sobotu večer jsme se zúčastnili vyhlášeného reje masek na dožickém sále v hostinci U Simči. A jak to bývá několik let zpátky, přišli jsme v převlecích.
Už několik týdnů před zmíněnou akcí probíhali v hostinci u piva bouřlivé diskuse, kdo s kým a hlavně v čem půjde. My jsme se připojili ke skupině, která se večer prezentovala pohádkovým tématem – 12 měsíčků. Prostěradla, malovátka, detaily k jednotlivým měsícům, na místo vatry svíčky, vousatá Maruška si alespoň oholila hlavu. Obětavost některých měsíčků hraničila se sebeobětováním – na plavky července a srpna v tomto jarním období opravdu ještě nebyl čas. Kromě tance, zpěvu a popíjení, jak jinak nežli tekutých jahůdek, jsme tu s prosincem rozbalili dárky a oslavili Silvestra. Dokonce tu poletoval i sníh nastříhaný z bílého papíru.
Další a další masky na sále předváděli parodie na své téma. Zombíci, Mimoni, myslivci, dopravní značky, opice, mumie, lékaři s pacienty, Shrek s Fionou a další nadšenci, kteří pro radost svou a radost pro druhé obětovali poměrně dost svého času na přípravu svých kostýmů. Taneční maškarní rej jsem do půl noci nefotografoval, nebyl čas – věnoval jsem se kolektivní zábavě v rámci 12 měsíčků. Podělím se pouze o snímky po odmaskování.
O půlnoci pořadatelé vyhlásili pořadí nejlepších a nejoriginálnějších masek večera. Přiznám se, že pod některými převleky jsem jejich nositele do odmaskování nepoznal. O to bylo zábavnější zjišťovat, kdo čím byl. Zaslouženě vyhrály dopravní značky, které svými zapeklitými dopravními situacemi nejvíce zaujaly hodnotící publikum. My – 12 měsíčků, jsme dostali odměnu za nejhromadnější masku večera.
Dobrá nálada společensky – tanečního večera v hostinci U Simči pokračovala za doprovodu kapely Minimax do pozdních večerních hodin, někteří hosté se k domovům vydávali až hodně pozdě po půlnoci.