Břežany, U skály – Břežanská stopa vol. 4 dne 5.11.2022

V sobotu ráno jsem se vydal do Břežan u Pačejova na zajímavou sportovní akci s názvem Břežanská stopa a jak jsem uvedl v podnadpisu, jednalo se o závody psích spřežení. Kategorií tu byl velký počet – nejsem odborník, proto se v pojmenovávání jednotlivých disciplín budu držet raději zpět. Přidávám proto odkaz přímo na stránky této akce, kde se o pravidlech dozvíte více – ZDE. Pro mě to bylo velice záživné dopoledne – vidět vycvičené pejsky mnoha ras zapřažené do vozítek kočírovaných zkušenými mushery, není každodenní rutinou. Níže přináším pár postřehů a několik fotografií z akce, která určitě stojí za návštěvu. Z časových důvodů jsem se zúčastnil pouze sobotního dopoledne, nedělní závody včetně vyhodnocení jsem z důvodů totálního vytížení absolvovanými koncerty odpískal.

Příjezd, parkování a cesta do depa

Po celkem klidné jízdě jsem trošku tápal při hledání místa k zaparkování. Nakonec se zadařilo a auto jsem odstavil na louku, kde se na pozadí rýsovala cílová rovinka s finiš bránou. I když jsem tu byl poprvé, hlasité psí štěkání a vytí mne neomylně dovedlo do centra dění, odkud se závodníci připravovali ke zdolání členité trasy. Cestou byly k vidění karavany, psí ohrady, pejskové rozmanitých plemen a sem tam příchozí hosté, kteří se jako já přišli podívat na věci ne tak často vídané.

U startu a část trasy po směru závodu

Energií nabití pejskové, kožené postroje a zkušení musheři – tak nějak lze popsat organizovaný mumraj před startovní čárou. Na čtyřnohých startujících bylo znát nadšení a svými pohyby jasně ukazovali, že na okruhu nechají snad i svou duši. Moderátor odpočítával vteřiny dle světelné časomíry a poté závodníci vyrazili na několikakilometrovou trasu. Do kopce dvounozí vodiči šlapali čtyřnohým parťákům na paty, z kopce pak za vozítky při brždění létaly kusy drnů a bahna.

U cíle a část trasy v protisměru

Od startu, potažmo z depa, jsem se pomalu přesunul známou příchodovou stezkou na dojezdovou louku s cílovou bránou, kam právě dojížděla psí spřežení startující ještě před mým příchodem. Často používané rčení: …, že měl jazyk na vestě…“ tu mělo svojí váhu, svojí reálnou podobu. Právě vyplazenými jazyky, kmitajícími v rytmu běhu, se pejskové při náročném závodě chladili a ještě po proběhnutí cílovou páskou dlouho vydýchávali našlapané kilometry. Před odchodem jsme si dali pár foteček se zkušenou závodnicí Lucyí a jejími pejsky, která startovala až v čase pozdějším. Poté cesta k domovu do tepla a sucha. Určitě nelituji cesty ani času, stálo to za to a směle doporučuji.