30. 4. 2016 Dožice

Hlídání májky a májová koupel v Dožicích 30. 4. 2016

Májové oslavy byly zpestřeny koupelí v dožické Košerandě

V sobotu, o filipojakubské noci, jsme se zúčastnili hlídání májky a májové koupele u dožické hospody. Tradiční akce se opakuje každý rok, někdy úspěšněji, někdy méně úspěšně.
Letos byla májka postavena již v dopoledních hodinách z důvodu možnosti nasazení potřebných strojů. Odpolední posezení v šenku a opékání vuřtů či klobásek na ohni bylo individuální, v každém případě jsme se letos obešli bez vepřových hodů na rožni. Inu, není každá májka posvícení, mohu-li tak parafrázovat známé lidové rčení. Ale i tak se sešel poměrně velký počet místních i chalupářů. Děti mladší, děti starší, dorost, my ve středním věku i ti dříve narození si odpoledne při opékání uzenin příjemně užívali. Nálada byla pohodová a ti, kteří se již nechtěli hřát jen u ohně, nalezli azyl v nádherně vyhřátém výčepu.
Nemohu nezmínit letošní májovskou kuriozitu. Na můj dopolední dotaz u pořadatele, co se večer bude dít, jsem dostal záhadnou odpověď: „Přijeď do 17. hodiny, něco uvidíš. Nezapomeň foťák!“ Nezaváhali jsme a před pátou večerní seděli ve výčepu. „Bude koupání,“ dostalo se mi konečně odpovědi na mé otázky. Opravdu. Anny prohrála s Petrem sázku, kde prohrávající musí skočit do nádrže Košeranda. Anny, jako správná dožičačka, pojmula prohru jako svojí velkou show. Prošla s kamarádkami kolem hospody v županu s plaveckými potřebami v tašce. V tu chvíli se dožický šenk totálně vyprázdnil. Ani šenkýřky si nenechali podívanou utéci. Za hlasitého povzbuzování a hecování si Anička svlékla župan, pod kterým byly připravené plavky. Ponožky, šálka, potápěčské brýle a šnorchl patřil k recesistickému oblečení a skoku do půl metru hluboké, bahnité vodní nádrže. Pískot, potlesk a povzbuzování bylo asi to poslední, co Anny před skokem a dopadem na vodní hladinu slyšela. Rozběh s rukou vpřed jako Superman, odraz do výše, skok, gejzír vody a vynoření proběhlo během několika sekund. Zvířená voda jasně ukázala, kolik se u dna nachází bahna. „Padla jsem až na dno“, byla první slova úspěšné skokanky do dožických vod. Na břeh pomohli kamarádi, osušit pomohly kamarádky a pak již zbývalo jen zahřátí u večerního ohně, tentokrát asi i něčím ostřejším.
Další galerie můžete nalézt na webu Mladého Smolivce v Událostech

Autor článku: Luděk Blovský
Autor fotografií: Luděk Blovský
Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace